Sezení 6.1.2024.
Při vstupu do velké kaverny pod Letohradem, která byla předělána na podivný chrám pod městem, jsme se prozradily loučí a ne příliš tichým pohybem. V chrámu bylo několik přívrženců démona a pár stvůr, které jsme do té doby nikde neviděly a ani o nich neměli šanci číst. Démon sám byl velkou entitou, která levitovala nad podlahou jako by seděla na neviditelném trůnu… byl obrovský a pulsoval neznámou energií, navíc všechno světlo v okolí, jakoby osvětlovalo méně než je běžné i naše louč se náhle zdála slabší.
Místnost jako taková byla byla dlouhá s několika sloupy, dvěma pobořenými zubem času. Na konci, vzdálenějším od nás, pak byly precizně vytesány schody do výše zhruba 2 sáhů a na jejich konci bylo pódium kde byl sám démon. Stihly jsme si všimnou už jen dvou dalších vchodů do místnosti.
Ihned jak si nás démon všimnul, natáhl naším směrem jedno ze svých mnoha chapadel… ale nic neřekl. Jeho přívrženci, oděni a vyzbrojeni velmi různorodě, se za námi otočili a začali se přibližovat, ne však sprintem, ale zvláštní rychlejší chůzí, jako by byli částečně v letargii a vůbec nevěděli co se s nimi děje. Jako prázdné schránky plnící zlovůli někoho jiného. Krom těchto lidí se k nám ale blížila dvojice zvláštních entit, jako kdyby horský obr nasmrkal do hordy lidských ostatků, bylo to nejodpornější želé, které vám naservírují jako lahůdku v nejhorším hostinci na kontinentu, hostinci pro kanibaly. Hromada slizu, která za sebou nechávala stopu jako obří slimák, v sobě měla spousty lidských kusů, oči, ústa, paže a další údy. Nikdo nic neříkal, jen se to zvláštní parta k nám blížila více a více. Po pár prvních krocích se pohnul i démon sám, šlehnul jedním ze svých chapadel a trefil prvního člověk na ráně… byl to autor oné prokleté hry. Rozpůlil jej ve dví a jeho krev se rozstříkla všude kolem, pak ale nastalo něco, co nikdo nečekal, jeho tělo se pomalu začalo zcelovat, ale ne do původní podoby, ale spíše do podoby slizkých entit.
Když byli blíž, asi v polovině místnosti, bylo to většině z nás jasné – byla to skupina herců z divadla a místo zbraní měli repliky, jen neškodné repliky. Na Hamzovi bylo jasně vidět, že jim nehodlá ublížit, ale zachránit je.
V prvních momentech se Kara rozeběhla a zmizela za jedním z padlých sloupů. Já, Mokush, jsem se pokusil hodit dýmovnici směrem k démonovi po tom, co se pokusil Wabua zasáhnout svým chapadlem – Wabu ho totiž trefil svým ohnivým trikem. Hamza se pustil přímo za skupinkou herců s vidinou jejich záchrany. Proto jsem se i já rozeběhl vpřed, ale ne pro záchranu herců, ale jejich ochranu před těmi mrskými slizy, jeden z nich totiž jednoho z herců doslova pozřel a zvětšil se.
Boj byl lítý a už to začínalo vypadat velmi nepříjemně, nepřátelé měli jasnou převahu a zatím jsme nikdo netušil co vlastně démon umí. V tom momentu se stalo něco, co nám vlilo novou krev do žil. Hamza využil jedné ze svých schopností a démona dočasně zapudil do nám neznámého světa, který ho pohltil a společně s ním zmizel.
Hamza začal probírat herce z letargie, ti se po zmizení démona zastavili a jen zírali. Po jakémkoliv vnějším podnětu se ale dokázala část z nich probrat a dát se na útěk. Mezitím jsem se pustil do souboje s dvě slizy, těmi největšími. Odkrajoval jsem z nich lidské údy i sliz jak to jen šlo… postupně se tak zmenšovali. Hamza s Wabuem se starali o herce, které postupně probírali a ti se dávali na úprk, před slizy, ale asi i před námi… možná před sebou samotnými, pokud věděli co provedli. Karu jsme ale nikdo neviděl.
Po malé chvilce se Hamza rozhodl, že na místo ,kam se za chvilku má vrátit sám démon, vylije a nahází vše hořlavé co má u sebe a po jeho návratu místo zapálí aby démona poslal snad do samotných pekel. Na místo kde démon byl tak lil olej, házel pergameny a další tekutiny. Já s Wabuem jsme se snažily zlikvidovat ty hnusné slizáky, když v tom se na místě, kde jsme poprvé spatřily démona, objevila Kara. Ta mrštná potvora celou místnost oběhla aby se mu vrhla, nejspíše, do zad. Když viděla, jak s Wabuem bojuji se stvůrami, seběhla ze schodu a jednoho svými mocnými kouzly rozmetala na sprostý smrkanec. Druhý a třetí už padl brzy poté. Jeden z nich se ještě přiživil na jednom z herců, který zůstal na celé dění jen zírat.
Hamza udělal další velmi zvláštní věc poté co vyrobil svou pekelnou past, nechal ožít vlastní lano, které vystoupalo k jednomu ze sloupů a vylezl po něm do neviditelné skrýše, následovali jsme ho. Byl to zvláštní prostor, ne větší než ubytovací místnost hostince. My jsme viděli ven, ale z venku nebylo vidět dovnitř. Lano jsme také schovali dovnitř, nikdo se tak k nám nemohl dostat.
Když se vrátil démon zpět… byla to opravdu chvilka, tak se jeden z nás spustil na krátkém kousku lana ven a zapálil to ohnivé peklo pod démonem a rychle se vrátil zpět.
Démon ale nevypadal, že by mu oheň nějak výrazně ublížil a vrátil se zpět na svůj neviditelný trůn. Nechtěly jsme mu dát šanci se vyléčit, tak jsme se začaly spouštět ven, neuváženě první Hamza a za ním Kara. Obou si všimnul démon a zahalil je tmou, kterou neproniklo žádné světlo, já s Wabuem jsme se spustili mimo podivnou temnou kouli, ve které byli naši přátelé a pustily jsme se do démona. Wabu držel pozici u temnoty a já se vrhnul přímo na démona v boji muž proti muži. Wabu mě podpořil sloupem světla, které démonovi uštědřilo několik silných štípanců, já ho zkusil uděřit několikrát palcátem se světlem likvidujícím nemrtvé bestie, to ale vypadalo velmi neúčinně a tak jsem se vrátil k mému osvědčenému dlouhému meči. Po chvilce zmizela podivná temnota pod naším úkrytem a odkryla těla Hamzy a Kary, Wabu se jim vydal na pomoc a oba postavil na nohy. Hamza zkoušel svá mocná kouzla a rozhodl se skrýt do svého neviditelného světa, Wabu se vyhýbal úderům údů démona a střílel po něm ohnivé šipky. Kara také přispěla několika triky, poté démon sletěl ze svého trůnu pod schody a udeřil jedním ze svých chapadel Karu tak silně, až nám všem zatrnulo. Kařino tělo padalo k zemi když z posledních sil ukázala na démona a zasáhla ho mocným výbojem své temné energie. Démon se vznesl skoro až vysokému stropu chrámu a explodoval mocným světlem, které mne zasáhlo tak silně, že jsem upadnul do bezvědomí.
Když jsem se probudil, tak mě a Wabuovi pomáhal Hamza, když viděl, že jsme oba při smyslech, popadl bezvládné Kařino tělo a zmizel s ním v chodbě, kterou jsme přišly.
Poté, co jsem se s Wabuem dostatečně probral, tak jsem zkontroloval zda jsme sami, sebral jsem odhozený palcát a společně jsme se vydaly jeskynními chodbami za Hamzou a Karou. Poté co jsme je dohnali, tak cestou ven nám Hamza řekl, že při včasné pomoci, mohou kněží ve městě ještě Kaře pomoci, z divadla jsme se taky vydaly hned do chrámu mocného Tyra, kde jsme předali Karu kněžím. Za pomoci financí Panské jednoty je konečně pustily kněží do práce.
Ve stejném chrámu Tyra – Haly spravedlnosti, ale ležel ještě někdo. Panská jednota tam dala do léčení našeho kamaráda, Alarica! Zjevně měl ošliklivou havárii na tom svém šíleném létajícím stroji.
Dobrou zprávou pak byl fakt, že Kara žije! A Š’Golggl je mrtev!
Záznam do Kroniky provedl Mokush.
One comment