Poté, co si naše malá skupina dobrodruhů z Fandalínu odpočala a nabažila se oslav, dorazil posel s pozvánkou do sídla Panské jednoty v Letohradu na bál pořádaný v naši počest. Nebylo o čem přemýšlet, rekonstrukce našeho nově nabytého sídla úspěšně pokračovala, úpravy vesnice také pokračují jak mají a občas se tu objeví Arpád, rozdá rozkazy na stavbách, zkontroluje účetnictví a odjede opět do Letohradu. Stará se ale dobře, mrzí mě, že jsem ho neviděl v boji.
Při jedné z pitek jsem se malinko unáhlil, posbíral pár odvážných a také mírně opilých vesničanů a vyrazily jsme na Roklinský hrad. Podle všeho naše návštěva orky poměrně překvapila a když neměli připravené uvítání chlebem a solí, tak jsme je z hradu vyhnali… tedy, odešli ti, co to stihly. Hrad jsem ale nemohl nechat prázdný a tak jsem jej zapůjčil Smaragdovým rytířům jako první oficiální posádku. Snad jim to bude kupomoci při pomoci okolním cestujícím. Bohužel, soustředili se na stavbu více než na hlídkování a tak se, doufám dočasně, cesta do Letohradu opět stala více nebezpečnou. Karavany si musí najímat opět podporu.
Alaric se rozhodl vylepšit svůj divný létající stroj zastávkou v Gnómgardu a tak vyrazil dříve s tím, že dorazí před naší cestou. Jen čekám, kdy spadne, není to pták, ale jen sakra šikovný škrček. Dříve než my vyrazil Sildar Zimohrad, jako zástupce vedení Fandalínu. Když už jsme začínaly být nervózní kde je Alaric, dorazil havran se zprávou, máme se společně potkat až v Letohradu, shání prý nějaká speciální cosi, aby na svůj stroji něco přidělal… asi tomu nebudu nikdy rozumět.
Zabalily jsme tedy vše na cestu a vyrazily směrem na sever. Po dni cesty jsme narazily na karavanu jakéhosi spolku Cirkus Humberto, dělají zábavu ve městech. Nejsou to ale obyčejní kejklíři, ale mají spoustu zajímavé zvěře. Druhý den cesty jsme narazily na jednoho z karavany cirkusu, humanoida, karavanu napadla tlupa těch prašivých orků, pořád pobíhají po lese i přes to, že jsem je z Roklinského hradu vypráskal. Je jasné, že mu musíme pomoci.
Po nějaké době na cestě jsme dorazily k mýtince obehnané nízkými kopečky, kde karavana měla mít tábor. Šel jsem na průzkum a vše se potvrdilo, tábor již ovládali orkové a drancovali jak se jen dalo. Dokonce se vyvolávali šarvátku mezi dvěma exponáty cirkusu… rozhodly jsme se zaútočit a ukončit tak tu scénu.
Já jsem se rozhodl zaútočit na jejich velitele (seděl na kanci), tak jsem se mu proplížil do zad a rozhodl jsem se udělat malý trik, schválně jak jeho přívrženci zareagují. Využil jsem moci, kterou mi svěřil mocný Bahamut a toho zeleného zmetka jsem proměnil na krysu, uvnitř stejně nebyl lepší. Zmatenou krysu jsem rozmáznul jak jahodu a v tu ránu se z krysy stal opět orkský velitel tlupy Mnohašípů! Boží! Zbytek orků čuměl jak vyvorané krysy a než se stihly vzpamatovat, zbytek družiny je začal decimovat. Byl to nevyrovnaný boj, dostali co zasloužili.
Podařilo se nám část cirkusu zachránit a to včetně zvěře, kterou karavana převážela. Mezi zvěří byl ale zvláštní tvor, trochu humanoid a trochu velké šedé zvíře s dlouhým nosem, nic takového jsem zatím neviděl. Mělo to na sobě zvláštní obojek, takový neznal ani Wabu, ale dle informací se obojek dal odemknout kartičkou, kterou měl u sebe vedoucí téhle prapodivné partičky. Ten, bohužel nebo bohu dík, ležel mrtvý kousek od svého pojízdného stanu. Po přiložení magické karty k obojku se ten odemknul a spadnul z tvora, který zjevně ožil novou energií získanou ze svobody a PROMLUVIL. Jmenuje se Hamza, přišel na náš svět když prchal z toho svého a u nás jej zotročil majitel cirkusu. Obojek mu upíral jeho kouzelnou moc.
Hamza se po krátkém rozhovoru silně nadechnul a ze svého dlouhého chobotu vysmrknul malou truhličku kde skrýval všechno své vybavení. Úžasný trik.
Poté co jsme zajistily tábor a pomohli se přeživším postavit na nohy, rozhodli jsme se pokračovat do Letohradu. Hamza vyrazil s námi, chtěl zkusit mudrce na univerzitě s nadějí, že by mu mohli pomoci dostat se zpět do jeho světa.
Zbytek cesty do Letohradu se už nestalo nic zvláštního.
Do kroniky zapsal Mokush.
Další část příběhu – Místo oslav zase práce…